Čekání
Čeká.
Možná na jeden obyčejný dotek.
Na otázku, jak se má.
Na chvíli, kdy se na ni znovu podívá tak, jako kdysi.
Čeká na večer, kdy si k ní sedne a řekne, že ví, že se mezi nimi něco ztratilo.
Každý den si říká, že zítra to bude jiné.
A tak zůstává.
Odkládá vlastní potřeby, vlastní smutek i otázky, na které se bojí znát odpověď.
Protože když milujeme, umíme čekat neuvěřitelně dlouho.
Čekáme na člověka, který je vedle nás.
Čekáme na lásku, která kdysi byla.
Čekáme na změnu, která možná nikdy nepřijde.
A mezitím pomalu zapomínáme čekat na sebe.
Kolik času může žena strávit čekáním na něčí lásku, než si uvědomí, že sama sebe už čekat nenechá?
Ještě nezná odpověď.
Ještě pořád doufá.
A tak čeká dál.
