Bolest
Některé bolesti nejsou vidět.
Nemají ránu, kterou by někdo mohl ošetřit.
Nemají místo, na které by se dalo ukázat a říct: tady to bolí.
Jsou uvnitř.
Vrací se večer, když všechno ztichne.
V písni, kterou jste spolu poslouchali.
V místě, kam jste chodili.
V obyčejné vůni, která najednou dokáže vrátit celý jeden život.
A tak si člověk někdy obejme vlastní tělo, protože právě teď není nikdo, kdo by objal jeho.
Snaží se držet pohromadě.
Ale uvnitř se pořád něco ptá:
Proč musel odejít?
Proč nestačila láska?
A proč to pořád tak bolí, když už je pryč?
Možná proto, že některé ztráty nekončí jeho odchodem.
Končí až ve chvíli, kdy dokážeme přijmout, že minulost už nezměníme.
Do té doby si v sobě neseme všechno, co jsme nestihly říct, všechny doteky, které nám chybí, a lásku, která neměla kam odejít.
Bolest je cena za to, že nám na něčem skutečně záleželo.
A přesto jednou přijde ráno, kdy nebude bolet úplně stejně.
Ne dnes.
Ale přijde.
