Ztrácím se
Nejdřív se vzdala maličkostí.
Toho, co chtěla říct.
Toho, co jí vadilo.
Toho, co potřebovala.
Jen aby byl klid.
Postupně si zvykla přemýšlet dřív o něm než o sobě.
Co bude chtít on.
Co mu nebude vadit.
Co říct, aby se nezlob il.
Co udělat, aby se zase přiblížil.
A ani si nevšimla, kdy se z „my“ začalo stávat něco, ve čem pro ni samotnou zůstávalo stále méně místa.
Sedí tam a drží se židle, jako by se potřebovala něčeho pevného chytit.
Možná právě proto, že uvnitř už pevná není.
Kdy jsem se přestala poznávat?
Kdy jsem se začala zmenšovat, jen abych se vešla do jeho života?
A nejhorší na tom není, že se vzdálil on.
Nejvíc bolí zjištění, že při snaze neztratit jeho začala ztrácet sama sebe.
Ještě pořád se snaží vztah zachránit.
Ale poprvé si uvědomuje, že možná nebude muset zachránit jejich lásku.
Možná bude muset zachránit sebe.
