Pustit
Dlouho se držela toho, co už dávno skončilo.
Držela se vzpomínek.
Slov, která zazněla.
Doteků, které už nepřijdou.
Naděje, že se něco změní a on se jednou vrátí.
Ale někdy nepřichází konec proto, abychom čekaly na nový začátek.
Přichází proto, abychom konečně pochopily, že musíme pustit.
Ne proto, že by láska nebyla skutečná.
Ne proto, že bychom přestaly milovat.
Ale proto, že nemůžeme celý život držet v rukou něco, co už v nich není.
Pustit neznamená zapomenout.
Znamená přestat se každý den vracet tam, kde už pro nás není místo.
Poprvé otevřít ruce.
A dovolit tomu, co bolelo, odejít.
Možná ještě pláče.
Možná se ještě bojí.
Možná pořád neví, co bude dál.
Ale tentokrát už nečeká na něj.
Poprvé čeká sama na sebe.
A po tomhle rozhodnutí přichází ticho.
