7. SCHOVANÁ
Někdy se žena schová ne proto, že nechce být viděná. Schová se proto, že už příliš dlouho měla pocit, že ji nikdo opravdu nevidí.
Schová slzy. Schová otázky. Schová to, co ji bolí. A postupně začne schovávat i samu sebe.
Možná znáš ten pocit, kdy se snažíš být silná, usmívat se a říkat, že je všechno v pořádku, i když uvnitř pomalu mizíš.
Když vedle sebe máš člověka, kterého miluješ, a přesto se cítíš sama. Když toužíš po obyčejném obejmutí, po slově „jsem tady“, ale místo toho se učíš mlčet.
A tak se ukryješ do ticha. Ne proto, že bys nechtěla být milována, ale protože už nevíš, jestli si o lásku ještě můžeš říct.
„Schovaná“ je obraz ženy, která se ztrácí sama sobě, protože příliš dlouho čekala, až ji někdo uvidí.
A přesto někde hluboko v ní stále zůstává naděje, že jednou znovu vyjde ze svého úkrytu. Že už nebude muset skrývat bolest ani samu sebe.
