8. NEMÁM SE O KOHO OPŘÍT
Jsou chvíle, kdy už nechceš být silná. Nechceš všechno zvládat sama. Jen si přeješ, aby tu někdo byl. Aby tě někdo podržel, když už sama nemáš sílu stát.
q
Možná jsi někdy milovala člověka, o kterého ses chtěla opřít, ale místo bezpečí přišlo prázdno. Místo blízkosti vzdálenost. A ty sis začala uvědomovat, že i když vedle tebe někdo je, ve skutečnosti na všechno zůstáváš sama.
Tak se snažíš vydržet. Kvůli sobě. Kvůli rodině. Kvůli tomu, že přece nemůžeš pořád jen padat.
Ale i silná žena někdy potřebuje někoho, kdo jí dovolí na chvíli přestat být silnou.
„Nemám se o koho opřít“ je o té chvíli, kdy si žena uvědomí, jak moc jí chybí obyčejná lidská blízkost. Ruka, která ji podrží. Rameno, o které se může opřít. Pocit, že na všechno nemusí být sama.
A možná právě tehdy začíná chápat, že jednou bude muset být tím bezpečným místem sama pro sebe.
