10. VIDÍM CESTU
Dlouho se dívala jen před sebe a bála se udělat krok.
Bála se toho, co bude potom. Bála se samoty. Bála se, jestli to zvládne. A možná se nejvíc bála toho, že už nebude mít kam se vrátit.
Ale někdy přijde chvíle, kdy se v člověku něco změní.
Najednou už nevidíš jen to, co ztrácíš. Začneš vidět i to, co můžeš získat.
Svůj klid. Svůj život. Sama sebe.
Možná ještě nevíš, kam přesně vede cesta před tebou. Možná se pořád bojíš. Ale poprvé už se nedíváš zpátky.
Díváš se dopředu.
„Vidím cestu“ je o okamžiku, kdy žena pochopí, že nemusí mít všechny odpovědi. Stačí udělat první krok.
Protože někdy nový život nezačíná tím, že víš, kam jdeš.
Začíná tím, že se konečně odvážíš vykročit.
