Abyss

Abyss – Dno

Jsou chvíle, kdy už člověk nemá sílu ani plakat.

Kdy se ráno probudí a na krátký okamžik zapomene, co se stalo. A pak si vzpomene.

A všechno se vrátí.

Prázdno.

Ticho.

Vzpomínky.

Pocit, že svět kolem pokračuje dál, zatímco uvnitř se všechno zastavilo.

V takové chvíli už možná nehledáme odpovědi. Přestáváme čekat, že se něco vrátí nebo že všechno bude znovu takové jako dřív.

Jen zůstáváme sami se svou bolestí a nevíme, jak z ní ven.

Možná si poprvé dovolíme přiznat, že už nemusíme být silní. Že nám něco chybí. Že to stále bolí. Že některé dny jednoduše nezvládáme tak, jak bychom si přáli.

Dno není obrazem slabosti.

Je to místo, kde už není kam padat.

A přesto právě tam může začít vznikat něco velmi tichého.

Rozhodnutí přežít dnešek.

A potom ještě jeden.

Protože i když světlo právě nevidíme, neznamená to, že neexistuje.

Možná je jen ještě příliš daleko.

A možná cesta zpět nezačíná velkým krokem.

Možná začíná tím nejmenším — rozhodnutím zůstat.