Addiction – Závislost
Někdy víš, že ti něco ubližuje.
A přesto po tom znovu sáhneš.
Ne proto, že bys nevěděl, že bys měl přestat.
Víš to až příliš dobře.
Jenže některé věci nám dávají něco, co jinde neumíme najít.
Na chvíli utiší prázdno.
Na chvíli umlčí vzpomínky.
Na chvíli dovolí zapomenout.
A tak si řekneš: ještě jednou.
Ještě jeden dotek.
Ještě jedna zpráva.
Ještě jeden návrat.
Ještě jeden nádech.
A pak zjistíš, že už dávno nejde o to, co ti to dává.
Jde o to, že bez toho nedokážeš být.
Závislost nemusí mít tvář.
Nemusí být vidět.
Může vypadat jako člověk, kterého stále miluješ, přestože tě ničí. Jako minulost, ke které se vracíš, přestože víš, že už tam nic není. Jako bolest, kterou si držíš, protože je to poslední věc, která ti připomíná, co jsi ztratil.
A možná je nejhorší právě ten okamžik, kdy si uvědomíš, že nebojuješ s tím, co tě ničí. Bojuješ sám se sebou, protože se toho nechceš vzdát.
Někdy totiž nejsme závislí na tom, co milujeme.
Jsme závislí na pocitu, který nám to kdysi dávalo.
