Ještě se schovávám
Sedí v tichu, schoulená do sebe, jako by se snažila na chvíli zmizet před celým světem.
Není to jen stud.
Není to jen smutek.
Je to únava z toho, že příliš dlouho musela být silná.
Skrývá tvář za vlastním tělem, ale světlo ji přesto najde. Dotýká se její kůže, rukou i chodidel a připomíná jí, že ještě pořád existuje něco, co je její.
Možná ještě není připravená vstát.
Možná ještě neví, kam půjde.
Ale už se pomalu vrací sama k sobě.
„Ještě se schovávám“ je okamžik mezi bolestí a prvním nadechnutím. Mezi ženou, která se ztratila, a ženou, která se jednou znovu najde.
Lumeoria — příběhy žen vyprávěné světlem, tichem a lidskou formou.