Když světlo nestačí
Sedí v tichu, schoulená sama do sebe, jako by se snažila obejmout všechno, co už nedokázala unést.
Za jejími zády kvetou květiny. Krásné, něžné a živé — přesto se jejich světlo k ní nedokáže úplně dostat. Jen paprsky z okna se tiše dotýkají její kůže a kreslí po ní stíny, které připomínají všechno, co si v sobě nese.
Možná kdysi věřila, že bolest časem zmizí.
Možná jen čeká na den, kdy se znovu dokáže podívat vzhůru.
A přestože je dnes ukrytá sama v sobě, někde uvnitř stále zůstává malá část ženy, která chce znovu rozkvést.
Obraz o samotě, bolesti a tiché naději, která nezhasla.
