Květina, která mlčí
Někdy žena nepláče.
Jen se otočí ke světlu a tiše doufá, že jednou přestane bolet to, o čem už nedokáže mluvit.
Růže kolem ní nejsou jen symbolem krásy. Jsou vzpomínkami na lásku, která kdysi kvetla, na slova, která zůstala nevyřčená, i na chvíle, které se navždy otiskly pod kůži.
A přesto v ní něco zůstává živé.
Stejně jako růže, která kvete i přes trny, i ona pomalu zjišťuje, že nemusí zapomenout na svou bolest, aby mohla znovu rozkvést.
Je to příběh ženy, která mlčela tak dlouho, až její ticho začalo mluvit za ni.
