Mezi tichem a světlem
Někdy nepotřebujeme utéct.
Potřebujeme jen na chvíli ztichnout a znovu slyšet sami sebe.
Mezi světlem a stínem vzniká prostor, ve kterém můžeme odložit všechno, co od nás svět očekává. Být chvíli jen samy sebou — bez vysvětlování, bez spěchu, bez potřeby být silné.
Květiny kolem připomínají krásu, která může existovat i v tichých obdobích života. A světlo, které se dotýká tváře, může znamenat nový pohled, nový nádech nebo jednoduše chvíli klidu.
„Mezi tichem a světlem“ je obraz o zastavení. O návratu k vlastnímu nitru. O chvíli, kdy si dovolíme nic nemusět.
Lumeoria — příběhy, ve kterých může každá žena najít kousek sebe.
