Okamžik, kdy nevíš
Jsou chvíle, kdy člověk neví, co dál.
Kdy má pocit, že se zastavil čas a všechny odpovědi zůstaly někde daleko.
Ruce mohou hledat oporu, zatímco hlava je plná otázek. A přesto není nutné mít hned jasno. Někdy je dovoleno jen sedět, mlčet a chvíli nic neřešit.
„Okamžik, kdy nevíš“ zachycuje právě tento stav — nejistotu, únavu i potřebu schovat se před světem.
Není to obraz o slabosti.
Je o chvíli, která patří každé z nás.
O prostoru, kde nemusíme být silné, rozhodné ani dokonalé.
Protože i když právě nevíš, kam dál, neznamená to, že jsi ztratila cestu.
