Pain

Pain – Bolest

Některé bolesti nejsou vidět.

Nemají ránu, kterou by někdo mohl ošetřit. Nemají místo, na které by se dalo ukázat a říct: tady to bolí.

Jsou uvnitř.

Vrací se ve chvílích, kdy všechno ztichne. V písni, kterou jsme kdysi poslouchali. V místě, které v sobě stále nese vzpomínku. V obyčejné vůni, která dokáže během jediného okamžiku otevřít celý zapomenutý příběh.

A někdy si člověk obejme vlastní tělo, protože právě teď není nikdo, kdo by objal jeho.

Snaží se držet pohromadě, i když uvnitř zůstávají otázky, na které možná nikdy nepřijde odpověď.

Proč to skončilo?

Proč nestačila láska?

A proč to stále bolí, i když už je to pryč?

Některé ztráty totiž nekončí okamžikem, kdy něco nebo někdo odejde.

Potřebují čas. Čas přijmout, že minulost už nezměníme, že některá slova zůstanou nevyřčená a některé doteky už nepřijdou.

Bolest může být stopou po něčem, na čem nám skutečně záleželo.

Nemusíme ji hned zahnat. Nemusíme předstírat, že jsme v pořádku.

Stačí postupně přijmout, že i bolest se může časem proměnit.

A jednou přijde ráno, kdy nebude bolet úplně stejně.

Možná ne dnes.

Ale přijde.