Rose - Posedlost
Někdy začíná všechno něčím krásným.
Pohledem, který nechceš zapomenout.
Dotekem, na který čekáš celý den.
Člověkem, o kterém si říkáš, že je pro tebe výjimečný.
A pak se něco změní.
Začneš na něj myslet častěji, než bys chtěl.
Hledáš jeho přítomnost i tam, kde není.
Vracíš se ke vzpomínkám, i když už dávno bolí.
A čím víc se snažíš pustit, tím pevněji se držíš.
Stejně jako růže.
Je nádherná.
Chceš ji držet blízko.
Přitahuje tě její vůně, její krása, její něha.
Jenže má trny.
A někdy si ani nevšimneme, že krvácíme, protože se pořád díváme jen na její krásu.
Možná to nebyla láska, co nás držela.
Možná to byla potřeba znovu cítit to, co jsme kdysi cítili.
A tak ji držíme dál.
I když už víme, že nás zraňuje.
Protože některých věcí se nejhůř vzdává právě tehdy, když víme, že nám ubližují.
