Unspoken

Unspoken — Nevyřčené

Jsou věci, které nikdy neřekneme.

Ne proto, že bychom je necítili.

Ale protože někdy nevíme, jak je vyslovit.

Slova, která zůstala v krku.

Otázky, které jsme se báli položit.

Omluvy, které přišly příliš pozdě.

A věty, které jsme tolikrát začali, až jsme je nakonec neřekli vůbec.

Ruka se dotýká tváře, jako by se člověk na chvíli snažil podržet sám sebe.

Možná právě v tichu si dovolíme přiznat to, co před ostatními skrýváme.

Že nám někdo chybí.

Že jsme unavení.

Že nás něco stále bolí.

Nebo že bychom si přáli, aby někdo jednoduše zůstal.

Nemusíme mít vždy správná slova.

Některé emoce jsou příliš hluboké na to, aby se vešly do jediné věty.

Unspoken — Nevyřčené je o všem, co zůstalo mezi námi a tichem.

O pocitech, které nikdo neslyší, přestože v nás někdy křičí nejhlasitěji.

A možná jednou přijde chvíle, kdy už nebude potřeba nic vysvětlovat.

Protože někdy stačí, když konečně dovolíme sami sobě cítit to, co jsme tak dlouho ukrývali.

Ne všechno, co není řečeno, je zapomenuto.