Co je artfilatika?

Možná jste se s tímto slovem ještě nesetkali.

Artfilatika není běžně známý pojem, který by měl každý člověk znát. V Lumeorii označuje vlastní přístup k umění, obrazu, příběhu a člověku – způsob, jak se prostřednictvím umění zastavit, vnímat a navázat vztah s tím, co se v nás při setkání s obrazem odehrává.

Slovo vzniká ze spojení art – umění a myšlenky vztahu, blízkosti a osobního prožitku.

Artfilatika proto není založena na tom, že existuje jeden správný způsob, jak obrazu rozumět.

Naopak.

Vychází z předpokladu, že každý člověk může v témže obraze objevit něco jiného.

Je artfilatika obor?

Artfilatika v pojetí Lumeorie není označením zavedeného odborného nebo zdravotnického oboru.

Je to autorský koncept Lumeorie, který vzniká kolem vztahu člověka a umění.

Proto ji není třeba chápat jako léčebnou metodu, psychoterapii nebo diagnostický nástroj.

Jejím cílem není člověka analyzovat ani určovat, co jeho emoce, výběr barvy nebo vztah k obrazu „znamenají“.

Artfilatika se ptá jinak:

Co v tobě obraz otevírá?

Co v tobě vyvolává?

U čeho se zastavíš?

Co tě přitahuje?

Co tě odpuzuje?

A co se stane, když se na stejný obraz podíváš znovu?

Umění jako prostor setkání

V artfilatickém přístupu není obraz pouze věcí, která má být krásná.

Nemusí mít ani jednoznačný výklad.

Může být prostorem setkání.

Setkání člověka s barvou.

Se světlem.

S tichem.

S příběhem.

Se vzpomínkou.

A někdy také s částí sebe, které jsme si dlouho nevšímali.

To ale neznamená, že obraz něco automaticky odhaluje.

Obraz za nás nemůže říct, kdo jsme.

Může pouze vytvořit prostor, ve kterém si začneme některých věcí více všímat.

Artfilatika nepotřebuje správnou odpověď

Jednou z důležitých myšlenek artfilatiky je, že neexistuje jediný správný výklad osobního prožitku z umění.

Dva lidé se mohou dívat na stejný obraz a každý v něm uvidí něco úplně jiného.

Pro jednoho může být tmavá plocha tichem.

Pro druhého noc.

Pro dalšího vzpomínkou.

A pro někoho nemusí znamenat vůbec nic.

Všechny tyto reakce mohou být skutečným osobním prožitkem.

Artfilatika proto nechce význam člověku přisuzovat.

Chce mu dát prostor, aby si jej mohl objevit sám.

Mezi obrazem a člověkem

Možná právě tady se nachází podstata artfilatiky.

Ne pouze v obraze.

A ne pouze v člověku.

Ale v prostoru mezi nimi.

V okamžiku, kdy se člověk zastaví před dílem a něco v něm zarezonuje.

Nemusí vědět proč.

Nemusí to umět vysvětlit.

Nemusí o tom ani mluvit.

Stačí, že si toho všimne.

Právě tak může vzniknout osobní vztah k obrazu.

A právě tento vztah je pro artfilatický přístup důležitý.

Proč artfilatika vzniká v Lumeorii?

Lumeoria nevnímá umění pouze jako dekoraci.

Obraz může nést atmosféru, emoci, příběh, kontrast, světlo i ticho.

A když se s ním člověk setká, může v něm vzniknout vlastní příběh.

Někdy je velmi podobný tomu, který do obrazu vložil autor.

Jindy úplně jiný.

A právě v tom je krása umění.

Autor vytvoří obraz.
Člověk mu dá svůj vlastní prožitek.

Artfilatika se snaží tento prostor mezi nimi vědomě otevřít.

Neříkat člověku, co má cítit.

Ale vytvořit podmínky, aby mohl vnímat, co cítí sám.

Artfilatika není návod na život

Artfilatika nemá být souborem pravidel, podle kterých bychom měli interpretovat sebe nebo druhé.

Nemá říkat:

„Tato barva znamená toto.“

„Tento obraz znamená tamto.“

„Když tě přitahuje tento motiv, znamená to, že jsi takový.“

Tak jednoduché lidské prožívání není.

Člověk je mnohem složitější než symbol, barva nebo obraz.

Proto artfilatika ponechává prostor pro otázku, nejistotu i změnu.

Protože to, co v obraze vidíme dnes, nemusí být to, co v něm uvidíme za měsíc.

A možná se během té doby nezmění obraz.

Změníme se my.

Artfilatika jako cesta vnímání

Artfilatika tedy není o tom, naučit se správně dívat na umění.

Je o tom začít si více všímat vlastního vztahu k němu.

K tomu, co nás přitahuje.

K tomu, před čím se zastavíme.

K tomu, co v nás vyvolá otázku.

K tomu, co nechápeme.

I k tomu, co v nás zůstane beze slov.

Protože někdy nemusíme najít odpověď.

Někdy stačí otázka.

A někdy stačí jen chvíli stát před obrazem a nechat ho být.

Artfilatika je prostor mezi uměním a člověkem.

Prostor pro vnímání.

Prostor pro osobní význam.

Prostor pro otázky.

Prostor pro ticho.

A především prostor, ve kterém nemusíme nic předstírat.

**Nemusíme vědět, co obraz znamená.

Můžeme začít tím, co znamená pro nás.**