Jsou chvíle, kdy už člověk neví, jak dlouho ještě dokáže všechno unést.
Navenek může pokračovat dál. Může fungovat, starat se o druhé, usmívat se a říkat, že je všechno v pořádku. Ale uvnitř může být úplně jinde.
Pak přijde chvíle, kdy nepotřebuje další radu ani vysvětlení. Potřebuje jen na okamžik zastavit. Zhluboka se nadechnout. A najít v sobě něco, čeho se může zachytit.
Držím se.
Dlaně na vlastním těle nejsou objetím. Jsou hranicí. Tichým gestem člověka, který si uvědomuje, že má právo chránit sám sebe.
Možná už nechce dovnitř pustit všechno, co ho zraňuje.
Možná se teprve učí říkat ne.
Možná jen hledá sílu vydržet ještě jeden den.
A někdy je právě tohle všechno, co v danou chvíli dokáže.
Držím se.
Dvě slova, která mohou znamenat zoufalství i sílu.
Neříkají, že je všechno v pořádku. Neříkají, že bolest zmizela. Říkají jen:
Ještě jsem tady.
Možná člověk nemusí vždycky vědět, kam jde. Nemusí mít odpověď. Nemusí být silný každý den.
Někdy stačí jen nepustit sám sebe.
Protože někdy není vítězstvím všechno zvládnout.
Někdy je vítězstvím nespadnout.
A někdy je největším projevem síly právě to tiché:
Držím se.
Lumeoria- 1.kolekce Příběhy, obraz Held - Držím se