Naučila jsem se chránit

Některé rány nás nezmění v chladné lidi.

Jen nás naučí dívat se pozorněji.

Naučí nás rozlišovat mezi člověkem, který přichází pohladit, a člověkem, který přichází utrhnout.

Mezi blízkostí, která léčí, a blízkostí, která pomalu bere.

Mezi rukou, která nás drží, a rukou, která nás svírá.

A tak se učíme říkat ne.

Učíme se odejít.

Učíme se neodpovídat.

Učíme se, že nemusíme každému vysvětlovat své hranice.

A především se učíme, že chránit sebe sama není sobectví. 

Je to forma lásky.

Trny nejsou vždy známkou agrese.

Někdy jsou známkou toho, že jsme konečně pochopili, že naše něha má hodnotu.

Že naše důvěra není něco, co musí být dostupné každému.

Že naše srdce není veřejný prostor.

A že nemusíme ztvrdnout jen proto, abychom přežili.

Můžeme zůstat citliví.

Můžeme zůstat laskaví.

Můžeme stále milovat.

Jen už nemusíme otevírat dveře každému, kdo zaklepe.

A přesto na větev dopadá světlo.

Jemně se dotýká jejích trnů.

Protože i ona si zaslouží světlo.

I ona si zaslouží něhu.

A možná právě v tom je její největší síla.

Že se naučila chránit, aniž by zapomněla cítit.

Že si vytvořila hranice, aniž by kolem sebe postavila zeď.

Že pochopila, že bezpečí nemusí znamenat samotu.

Můžeš mít trny.

A přesto zůstat něžná.

Můžeš se chránit.

A přesto milovat.

Můžeš říct „už ne“ a přitom neztratit svou lidskost.

Protože někdy dospět neznamená stát se tvrdší.

Znamená naučit se, komu dovolíme přiblížit se k tomu nejkřehčímu, co v sobě máme.

A když konečně pochopíme, že naše jemnost není slabost, začneme ji chránit.

Ne před celým světem.

Jen před těmi, kteří si jí neváží.
Lumeoria  - 2.kolekce Symboly, obraz Learned to Protect Myself - Naučila jsem se chránit