Symboly v obraze: každý vidí něco jiného

Obraz může obsahovat dveře, cestu, květinu, vodu, strom, měsíc nebo hvězdu.

Na první pohled jsou to pouze věci.

Přesto v nás mohou vyvolat mnohem víc.

Dveře mohou připomínat možnost.

Cesta může znamenat pohyb.

Voda může působit jako klid nebo neklid.

Hvězda může být světlem v dálce.

Ale může tomu být také úplně jinak.

Právě proto se artfilatika nesnaží vytvořit pevný slovník symbolů.

Symbol není univerzální odpověď

Často se setkáváme s výklady, podle kterých určitý symbol znamená konkrétní věc.

Jenže lidské prožívání není tak jednoduché.

Pro jednoho člověka může být strom symbolem domova.

Pro jiného samoty.

Pro dalšího síly.

A někdo v něm uvidí jednoduše strom.

Žádný z těchto pohledů nemusí být nesprávný.

Význam vzniká také prostřednictvím osobního příběhu člověka, který se na obraz dívá.

Co znamená symbol pro mě?

Právě tato otázka je pro artfilatický přístup důležitější než hledání univerzálního významu.

Když vidíme například měsíc, můžeme se zastavit a zeptat se:

Co pro mě měsíc znamená?

Je to noc?

Ticho?

Samota?

Bezpečí?

Vzpomínka?

Tajemství?

Nebo vůbec nic z toho?

Odpověď nemusí být stejná jako odpověď jiného člověka.

A právě v tom spočívá osobní vztah k obrazu.

Symbol může mít několik vrstev

Jeden motiv může během jediného pohledu otevřít několik různých významů.

Květina může být krásou.

Ale také něčím pomíjivým.

Může připomínat konkrétního člověka.

Nebo prostě jen barvu a tvar, který se nám líbí.

Význam nemusí být jediný.

Může se měnit podle toho, co právě prožíváme a jak se na obraz díváme.

Artfilatika proto ponechává symbolům prostor.

Nesnaží se je uzavřít do jedné definice.

Když symbol mluví osobním jazykem

Některé symboly jsou součástí společné kultury a historie.

Jiné mají pro člověka velmi osobní význam.

Možná existuje předmět, který vám připomíná někoho blízkého.

Možná máte místo, které pro vás znamená bezpečí.

Možná obyčejný kámen připomíná konkrétní cestu.

Pro někoho jiného bude stejný kámen jen kamenem.

To neznamená, že jeden z vás se dívá správně a druhý špatně.

Každý se dívá ze svého místa.

Nemusíme každý symbol rozluštit

Někdy máme potřebu všechno pochopit.

Co znamená tato postava?

Proč je tam měsíc?

Proč je právě tato barva?

Proč autor použil tento předmět?

Některé otázky mohou mít odpověď.

Jiné ne.

A někdy není potřeba ji hledat.

Obraz může fungovat i bez toho, abychom rozluštili všechny jeho symboly.

Tajemství může být součástí jeho krásy.

Autor a divák mohou vidět něco jiného

Autor může do obrazu vložit určitý symbol a mít pro něj konkrétní význam.

Člověk, který se na obraz později dívá, však může vidět něco úplně jiného.

To nemusí být chyba.

Umění se v okamžiku setkání s divákem stává také jeho zkušeností.

Autor vytvořil obraz.

Divák do něj vstupuje svým vlastním příběhem.

A mezi těmito dvěma pohledy může vzniknout nový význam.

Artfilatika nechává symbol otevřený

V artfilatickém přístupu proto symbol není hádanka, kterou musíme správně vyřešit.

Je spíš pozváním.

K zastavení.

K otázce.

K vlastnímu vnímání.

Můžeme se zeptat:

Co ve mně tento symbol vyvolává?

A potom jen pozorovat.

Nemusíme nic dokazovat.

Nemusíme svou odpověď obhajovat.

A nemusíme ji mít vůbec.

Symbol může mít jeden význam pro autora a úplně jiný pro člověka, který se na něj dívá.

A možná právě v tom je síla umění.

Neříká nám vždy, co máme vidět.

Někdy nám pouze nabídne obraz.

A nechá na nás, co v něm objevíme.