PŘÍBĚH LUMEORIA
PŘÍBĚH LUMEORIA
Nechceme fotografovat tělo. Chceme zachytit to, co se skrývá za ním.
LUMEORIA vznikla z jednoduché myšlenky.
Že lidské tělo není jen tvar.
Je v něm příběh.
Vzpomínka.
Touha.
Samota.
Ztráta.
Křehkost.
Síla.
A někdy i naděje.
Proto LUMEORIA nevzniká jako klasická galerie fotografií ženského těla.
Vzniká jako galerie emocí vyprávěných světlem, tichem a lidskou formou.
Každý obraz má svůj vlastní příběh.
Některé příběhy bolí.
Jiné jsou o touze, blízkosti nebo samotě.
A některé jsou o okamžiku, kdy člověk
po pádu znovu najde sám sebe.
Chceme, aby se člověk při pohledu
na obraz neptal pouze :
"Co vidím ?"
Ale především :
"Co ve mně tento obraz probouzí ?"
Protože každý z nás si do obrazu přináší vlastní zkušenost.
A možná právě proto může jeden obraz
pro každého znamenat něco úplně jiného.
LUMEORIA je prostor pro příběhy,
které není vždy možné říct slovy.
Světlo. Ticho. Tělo. Emoce.
To je LUMEORIA.
ZAKLADATELKA LUMEORIA
LUMEORIA nevznikla v ateliéru
ani z dlouholetého studia umění.
Vznikla z pocitu.
Z potřeby zachytit emoce,
které se někdy těžko vysvětlují slovy.
Jsem žena, která se rozhodla dát prostor myšlence, která ve mně postupně rostla.
Začala jsem přemýšlet o tom, co všechno může lidské tělo vyprávět, když se na něj nedíváme pouze jako na tělo.
Co může říct poloha ramen.
Sklon hlavy.
Prázdné místo vedle člověka.
Světlo dopadající na kůži.
Nebo ticho mezi dvěma lidmi.
A právě z těchto myšlenek vznikla LUMEORIA.
Nechci vytvářet obrazy proto,
aby byly pouze krásné.
Chci, aby v člověku něco zanechaly.
Aby se na ně podíval podruhé.
A potřetí.
A pokaždé v nich možná našel něco jiného.
LUMEORIA je moje cesta,
jak dát podobu emocím, které jsou
často neviditelné.
A možná je to právě to,
co mě na ní fascinuje nejvíc.
Nemusíte znát můj příběh,
abyste v obrazech našli ten svůj.