MAGAZÍN LUMEORIA

Jak vzniká umělecké dílo LUMEORIA
Každé dílo začíná dříve, než vznikne fotografie.
Začíná pocitem.
Jednou myšlenkou.
Někdy jednou větou.
A někdy pouze obrazem, který se objeví v představách.
Nejprve vzniká příběh
Nejdříve není tělo.
Není fotoaparát.
Není světlo.
Je příběh.
Co se stalo?
Co žena cítí?
Co ztratila?...

Proč si lidé pořizují umění domů
Domov můžeme zaplnit věcmi.
Ale některé věci mají jiný význam.
Nejsou pouze krásné.
Něco v nás probouzejí.
Obraz není jen dekorace
Dekorace může vyplnit prázdnou stěnu.
Umělecké dílo může vyplnit něco úplně jiného.
Může připomenout člověka.
Období života.
Pocit.
Rozhodnutí.
Nebo sen....

Může jeden obraz vyvolat jiný příběh v každém z nás?
Podíváme se na stejnou fotografii.
Ty vidíš smutek.
Já vidím klid.
Někdo další možná uvidí lásku.
A někdo si vzpomene na člověka, kterého dávno ztratil.
Kdo z nás má pravdu?
Možná všichni.
Obraz nemá pouze jeden život
Fotografie vzniká v okamžiku, kdy ji vytvoří autor....

Na fotografii nemusí žena stát sebevědomě.

Když tělo mlčí, ale přesto mluví

Síla ženy nemusí být hlasitá
Síla se často zobrazuje jako něco velkého.
Odvaha.
Rozhodnutí.
Vítězství.
Ale existuje i jiná síla.
Tichá.
Nenápadná.
Síla ženy, která ráno vstane, i když se jí nechce.
Která se znovu podívá do zrcadla.
Která se naučí být sama.
Která řekne „ne“.
Která odejde....

Možná se nemusíš vracet k tomu, kým jsi byla
Někdy si myslíme, že uzdravení znamená vrátit se zpátky.
K té ženě, kterou jsme byly předtím.
Před ztrátou.Před zklamáním.Před chvílí, která změnila všechno.
Jenže možná není kam se vracet.
Možná člověk po některých zkušenostech nemá být stejný.
Možná máme vyrůst do někoho, koho jsme ještě nikdy nepoznaly....

Naučit se znovu dotýkat vlastního života
Dotýkat se života neznamená mít všechno pod kontrolou.
Někdy znamená dovolit si znovu něco cítit.
Po bolesti se člověk může začít chránit.
Uzavře dveře. Ztiší emoce. Přestane očekávat. Přestane se těšit.
Protože když nic necítíme, nemůže to tolik bolet.
Jenže spolu s bolestí postupně mizí i radost.

Když člověk ztratí sám sobě
Někdy se neztratíme někde venku.Ztratíme se uvnitř sebe.
Začneme žít podle toho, co se od nás očekává. Podle potřeb druhých. Podle toho, co bychom měli zvládnout, vydržet, pochopit nebo přijmout.
A jednoho dne zjistíme, že už vlastně nevíme, co potřebujeme my.
Možná jsme příliš dlouho říkali „ano“, když jsme chtěli říct...

Když se znovu podíváme do zrcadla
Po některých životních změnách se můžeme cítit jako cizí sami sobě.
Díváme se do zrcadla.
A vidíme člověka, kterého známe.
Ale zároveň ne.
Něco se změnilo.
Kdo jsem teď?
Možná jsme dlouho byli něčí partnerkou.
Něčí manželkou.
Něčí matkou.
Něčí oporou.
A někde během toho jsme zapomněli, kdo jsme byli sami za sebe....