en-Když už nechceme být silné

Jsou chvíle, kdy už nechceme nic dokazovat.

Nechceme být silné.

Nechceme všechno zvládnout.

Nechceme se usmívat jen proto, aby nikdo nepoznal, co se uvnitř skutečně děje.

Chceme si jen na chvíli sednout. Zastavit se. Dovolit si být unavené.

Celý život se někdy učíme, jak vydržet. Jak se postavit zpátky na nohy. Jak pokračovat, i když něco uvnitř bolí.

A tak se naučíme schovávat vlastní slabost.

Jenže slabost není selhání.

Někdy je právě okamžik, kdy přestaneme bojovat, začátkem něčeho nového.

Protože když už nemusíme předstírat, že jsme v pořádku, můžeme konečně uslyšet samy sebe.

Možná zjistíme, že pod bolestí stále něco zůstalo.

Malé světlo.

Touha znovu cítit.

Touha znovu žít.

Touha vrátit se k sobě.

Nemusíme vstát dnes.

Nemusíme být silné zítra.

Stačí, když si dovolíme zůstat chvíli v tichu.

I v tichu se totiž může začít rodit síla.

LUMEORIA

Galerie příběhů vyprávěných světlem, tichem a lidskou formou.