en-Samota, kterou není vidět

Samota nemusí vypadat jako prázdný pokoj.

Může vypadat jako člověk sedící vedle někoho.

Může být v plném domě.

V davu.

V posteli, kde zůstalo jedno místo prázdné.

Některá samota totiž není vidět.

Jen ji cítíme.

Prázdné místo

Možná právě proto může být prázdný prostor na fotografii tak silný.

Místo vedle ženy.

Prázdná židle.

Druhá strana postele.

Otevřené dveře.

Nic z toho samo o sobě neříká, co se stalo.

Ale naše představivost začne příběh doplňovat.

A najednou chápeme, že někdo chybí.

Když člověk odejde

Existují odchody, po kterých zůstane ticho.

Nejen na chvíli.

Někdy se člověk ráno probudí a na okamžik zapomene.

Pak si vzpomene.

A celý den se znovu změní.

Taková bolest nemusí být dramatická.

Často je tichá.

Je ukrytá v běžných věcech.

V místě, kde někdo sedával.

V písni.

V doteku.

V předmětu, který zůstal.

Fotografie jako otisk absence

Fotografie dokáže zachytit člověka.

Ale někdy může být ještě silnější fotografie někoho, kdo v ní není.

Absence se může stát hlavním motivem.

Žena se dívá do prázdna.

Její ruce jsou položené vedle sebe.

Vedle ní je místo, které nikdo nezaplní.

A přesto je z fotografie cítit, že tam někdo kdysi byl.

Samota nemusí znamenat konec

Samota může bolet.

Ale může být také začátkem.

Začátkem chvíle, kdy člověk poprvé zůstane sám se sebou.

Bez někoho, o koho se opíral.

Bez role, kterou pro někoho hrál.

A právě tehdy může pomalu zjistit, kdo vlastně je.

Možná proto není každý obraz samoty obrazem beznaděje.

Některé jsou prvním krokem zpět k sobě.

LUMEORIA

Protože někdy nejvíc vypovídá to, co na fotografii chybí.